RE: Můj kamarád imbecil

Kdysi taťka ukazoval ve městě Toníčka. Občas jsem ho pak ve městě potkával. Poněkud obézní, ale vždy slušně oblečený muž s dobráckým úsměvem, sám si něco polohlasně pro sebe povídal. Otec ho poznal jako student na lékařské fakultě. Docent ho tam vodil na ukázku, jak se dá dauník doma dobře vychovat. Toníček mluvíval jako kniha. Otcovu spolužákovi Dolinovi říkával: "Pane Dolina, vy jste byl zřízenec a nyní studujete medicínu. Já bych též chtěl studovati medicínu." Když jeho maminka odjela do lázní, upíchla ho do černovické léčebny. Tam ve své naivitě práskl na primářku (před ní), že jí maminka za umístění Toníčka dala všimné. Primářka se před ostatními bránila, že to není pravda. Toníček se durdil: "A je to pravda. Maminka mi to říkala a maminka nikdy nelže." Takovou ostudu udělal prosťáček primářce před kolektivem.