Krakonošův gastronomický suterén (III)
Každý máme své problémy ... Lidstvo jako celek, jednotlivé národy, oblasti ... jednotlivci. Některé problémy jsou grandiózní a některé doslova titěrné. Já například řeším, čím nakrmit syna.
Což tedy řeší víc lidí na planetě, ale jinak než já. U mě nejde o hmotnou nouzi, ale o nedostatek kreativity, představivosti, zkušeností ... O lenost.
Tak tohle jsou ... Tortilla de Patatas. Syn byl v květnu ve Španělsku. Teda v Katalánsku ... V něčem je po mně. Je spořivý. Měl tam polopenzi. A když někam zašel, objednával si většinou právě tohle. A prý mu to chutnalo. Takže vyžaduje i doma.
Tudíž když nám zbudou vařené brambory z předchozího dne ... Brambory už svoje nemáme. Bylo s tím moc práce. Tchán provádí bartrový obchod se sousedem. Tchán dodá vlašské ořechy, soused brambory. Ale teď stejně kupujeme.
Vejce svoje máme. Je to pár dnů, co jsem v actifitím hlášení předvedl tchánovy slepice. Gallus gallus domesticus. Nevím, proč si zrovna tohle zvíře pamatuju latinsky ... Chci říct, že je to vlastně děsně zdravé ... Až na to smažení ...
Uznávám ... Tohle je fujtaxl. Filajovej hnus (nemyslím politicky) ... Špagety ala táta. Základem jsou vařené špagety. A k nim a v nich ...
Na kostičky nakrájený sýr. Co lednička dala. A potom matla. Protlak, kečup, nějaká omáčka ... S česnekem a lžící olivového oleje. A navrch na všechno sypu pórek. Páč ho máme moc.
Ve školních jídelnách existují zdravá jídla a jídla, které děti jedí. Tyto dvě kategorie se vzájemně moc neprolínají. Špagety s kečupem patří do druhé kategorie. Teď byla vydána jakási nová vyhláška o školním stravování. Takže se bude klást důraz na kategorii první.
Cesta do pekel bývá často dlážděna dobrými úmysly. Děti přestanou chodit do školních jídelen. Někdo upozorní, že nemá smysl udržovat v provozu něco, o co není zájem. Jídelny, které nám opravdu většina světa může závidět, se zavřou ... Ale to odbíhám od tématu. Ostatně, já tak činím téměř vždy ...
No jo, no ... Dnešní snídaně například. Toasty. Čedar. Slanina. Toastový chleba. Toastovač. Rychlé, levné, zvládnu to i já ...
Podáváme s nakrájenou cibulí a syn si často vezme kečup. Z IKEA. Ten má nejraději.
Ne, nemáme tohle jídlo každý den. Syn rád granko s kusem suchého chleba. Nebo termixy, jogurty, čokololádové zejména ... Bohužel.
Starého psa novým kouskům nenaučíš. Syn už je zvyklý na nějaký typ stravy. Který jsme ho naučili. Stejně jako já jsem zvyklý na typ stravy, kterou mě naučili konzumovat moji rodiče ...
Jíme stejně, jako naši předci. Tradičně ... Jenomže už těžce nepracujeme na poli. Takže prarodiče, co ještě na poli pracovali, ve třech případech ze čtyř tu sedmdesátku dali. Moji rodiče sotva přelezli šedesátku. Já dopadnu asi jako oni.
Doufám, že syn tu sedmdesátku přeleze mému "vaření" navzdory. Má mnohé vlastnosti lepší než já. Například vyšší sebekázeň. Já v jeho věku už vážil metrák. On má o dvacet míň a je vyšší než já ... Přeci jen, nějaké poučení jsem si vzal a přeci ho krmím líp než moji rodiče mě.
Už jsem o tom psal článek ... Trefil jsem terno. Jídelnu, kde vaří dobře, levně a snad i docela zdravě. Chce to jen si v pondělí ráno přivstat ... A nezapomenout vystoupit na Proseku a neskončit ve Vysočanech ...
Dlouho už se neozval @bodie7. To byl expert přes výživu, pohyb a vše zdravé. Měl uvedené motto: "Nikdy neopouštěj hřiště." Všiml jsem si, že stáhl z Hive všechny prostředky. No, já jsem taky napůl pryč ... Čekám na cenu, abych provedl "krexit"
Tak se budu zbytkem prázdnin a vařením prokousávat sám ... Chcete se někdo rozepsat na jídlení téma? Ne teoreticky. Každodenně. Pro inspiraci. Nejen moji. Jedno z témat, které mě fascinuje.
Dneska se stavíme cestou k manželčiným rodičům v IKEA.
