Conciliatory and Votive Crosses and Stones / Smírčí a pamětní kříže a kameny

This article is written in Czech. If you are interested in reading it, please use a translator.

Dlouho, relativně, jsem nic nenapsal. Až dnes na mě přišla chuť ... Takže k tématu.

První fotografie byla pořízena v Budyni. ... 5.8.2023. To to letí! A ten, u koho jsme tam byli, předevčírem umřel. To to letí ... Takže zase k tématu.

Lepší fotografii smírčího kříže jsem ve svém archivu nenašel. No, moc jsem ani nehledal. Úvodní fotografie prodává článek. Ale chci já ho vlastně prodávat? Za hive? Ale k tématu ...

Podle popisku v mapě to má být smírčí kříž z 18.století. Což je podivné. Trocha výkladu.

Když v dávných dobách došlo ke zločinu, stát do běhu věcí příliš nezasahoval. Bylo věcí poškozené strany dostat viníka před soud, usvědčit ho a požadovat spravdedlnost. Většinou náhradu. Pokud nedošlo k dohodě, mohli poškození ale požadovat i pachatelovu smrt ...

Spravedlnost se však většinou spokojila s majetkovou náhradou. Součástí trestu bývalo i vztyčení smírčího kříže nebo kamene. Které musel viník vlastnoručně vytesat jako pokání za zločin v místě svého zlého skutku.

Smírčí kříže a kameny najdeme v Českých zemích, Polsku, Německu, Nizozemín ... Jestli i jinde, to jsem nedohledal.

Kříže a kameny vznikaly ... Tedy jsou doloženy tak od 12.století. Většinou nevíme, k jakému činu se vztahují. Pokud to na nich není nějak zobrazeno. Dýka, sekera, šíp ... A někdy třeba mnišská kapuce. Ale jak si to vyložíme ...

Někdy od 16.století se objevují pamětní kříže a kameny. Na místě zločinu nechal tato znamení vztyčit někdo se vztahem k zavražděnému, protože od počátku se jednalo o připomínku vraždy. Nejčastěji byla stavebníkem manželka, někdy děti, rodiče, sourozenci ...

Dnes už přesně nevíme, co byl kříž pamětní a co smírčí ... V 18.století se už ale podrobná evidence vedla. Takže v konkrétním případě nevím.

A tihle fešáci jsou z Holýšova, starý okres Domažlice. V jednom případě je ta křížovitost jasná. V druhém ... Budeme věřit popiskům v mapách.

Dejme tomu.

Chcete-li nějaké podrobnosti o kostelu sv.Petra a Pavla v Holýšově ... Smírčí kříže najdete pod lipou. Pokud zde čněly odjakživa, nebo sem byly přemístěny ...

Slíbené podrobnosti.

Stejný kostel z druhé strany. Pseudorománská tuctovka ... S pbligátním památníkem padlých v I. světové válce.

A zase trocha výkladu. Po třicetileté válce se monopolu na násilí ujímá stát. Se soudním a trestním aparátem. Smírčím křížům začíná zvonit hrana. A zločin se ocitá na ústupu. Od té doby je v Evropě stále bezpečněji a bezpečněji ... S krátkými přerušeními v dobách válečných a revolučních.

No ... A co já v Holýšově? Byl jsem tam na policejní služebně. Podepsat protokol ohledně vloupání do jedné z mých nemovitosti. Jo, zločin je sice na ústupu, ale ...

Samozřejmě, že jsem také nahlédl do kostela. Baroko ...

Fotografuji od dveří. Dám jsem se nedostal.

Mimo liturgické obřady je vnitřek kostela uzamčen. Není divu. Krade se ... I když samozřejmě zločin je na ústupu.

A co na závěr?

Zaujala mě stará holýšovská radnice. Secese ... Německá secese. Holýšov byl německé městečko. Součást Sudet. Tedy po Mnichovské dohodě i součást Německé říše.

A v roce 1945 odtud začíná odsun. Jak se praví v českých učebnicích. Tedy vyhnání, jak tomu říká postižená strana. Nakonec se obě strany dohodly na temínu vysídlení. A to je vlastně takový happy end. Česko-německý smír.

Obě strany by tu na náměstí na znamení budoucí dobré vůle mohly postavit na náměstí smírčí kříž ...

P.S.: Ono je toho v Holýšově k vidění víc ... Třeba ŘOPíky československého opevnění. Tak zas někdy. Možná.